ÓVODEM
Vite, moji mili, deť ten ževot je toze krátké.
A dež tak kolem sebe kókám, co mrzotosti si ledi nadělajó, jak debe to belo vstupny do nebe.
Věřte, voni se pletó.
Deť přecé potřebojem trocho, no meslim hodně, teho vlahyho vánko, jarniho slonička - pohlazeni na doše. To je zdravěši jak metráke zelenine z téch supermarkétu.
Deť každé si pamatojeme, jak nás hřálo slovo vod mame e ta facka vod tate e to pohlazeni vod naši bábe.
A te bochte nebo svičková! To si možó ti kochařšti velmistři v televizóro vetřit voče.
A dědek - co teho věděl, bez novin rádia e televizóra.
Abech neďál chetryho,zadlóbnite se do téch skoropravdivéch přiběhu. Vone só teda vic jak pravdivi. Vokoštojte, co nám zanechale naše prabábe a pradědci, a vubec, ať chcete nebo nechcete, sténě se to podědi, enom to omět poslóchat.
Tak tede poslóchéte ............
Mimo jiné!!!!! Chystá se pokračování v podobě druhé knihy!!!!
Jan Prucek